Green Home Growshop

Pěstování venku má své nepopiratelné výhody - rostliny jsou mnohem silnější a větší protože dostávají více světla. Nemáte problémy s úniky světla. Nemusíte někam „nechodit“, jenom protože je „noc“. A neplatíte žádné účty za elektřinu.

Sluneční světlo (především to přímé) dostane z rostliny vždy více, než sebelepší lampa. Na rozdíl od indoor pěstování se dolní část rostliny vyvine skoro stejně jako vrchní část.

Venku, mimo skleník, hrozí rostlinám několik rizik, které je mohou úplně zdecimovat. Jeleni a srnky se pokusí je sníst. Mohou je napadnout různí škůdci. Mouchy se v nich zkusí zabydlet a silné bouřky je mohou úplně zničit. Z těchto důvodů jsou indoory často lepší než outdoory, ale nejlepší chuť jsem zažil právě u outdoor modelu - a to pro mě znamená jediné - není nad opravdové slunko.

Políčko pořádně oploťte a pravidelně oplocení kontrolujte. Kytky budou potřebovat navštívit alespoň jednou za dva týdny, potřebují-li kytky i zalévání, tak samozřejmě častěji.

Jestliže neplánujete pěstovat ve skleníku je mnohem lepší použít hlínu, ne hydroponii. Hlavní důvod je nespolehlivost hydroponických systémů pod širým nebem - deště způsobují přelití, přílišné suché počasí odpařování roztoku.

Při hledání vhodného místa pro pěstování je zdaleka nejdůležitější posouzení světelných podmínek. Musíte vědět, které místo osvětluje slunce nejdéle a jak je místo chráněné před zraky nepovolaných osob. Hledejte nějaké neškodné místo, na které svítí i zimní slunce od rána až do odpoledne, minimálně od 10 hod. do 14 hod., nejlépe od 8 hod. do 5 hod. Určitě zjistíte, že to není až tak jednoduché, protože v našich zeměpisných šířkách je zimní den poměrně krátký. Většina pěstitelů neplánuje používat skleník během zimy, ovšem zimní slunce je indikátor vhodných jarních a podzimních světelných podmínek. Nejlepší je tedy samozřejmě jižní svah, vhodný je i nepříliš skloněný svah orientovaný na sever s dostatkem volného místa okolo. Východní a západní svahy jsou využitelné jen tehdy, svítí-li na ně celý den slunce. Máte-li na výběr mezi východním a západním svahem, volte raději východní - převaha ranního světla je dle některé literatury lepší.

Skleníky doporučuji stavět ve stylu „boudy na nářadí“ anebo v podobném duchu. Na jižní stěnu a na strop použijte průsvitné (ne průhledné) PVC, sklolaminát nebo sklo, podobný materiál použijte i na ostatní stěny. Ty ovšem raději natřete bílou nebo stříbrnou barvou aby vypadali jako kovové nebo dřevěné. Zkuste okolí naaranžovat tak, aby to vypadalo, že tam ta budka stojí odjakživa - stromečky a rostliny nepropustí zvědavé pohledy ale nesmí bránit přístupu světla.

Sklolaminát nebo PVC desky lze použít pro zakrývání mladých rostlinek pěstovaných spolu na zahradě. Nakupte průhledné desky do skleníků a „zneprůhledněte“ je politím epoxidovou pryskyřicí tónovanou trochou bílé nebo šedivé barvy. Takovéto řešení propustí více světla než bílé PVC nebo sklolaminát a stále výborně zamaskuje rostliny. Navíc takovýto nátěr několikanásobně prodlouží životnost sklolaminátu. Šedivá vrstvička pryskyřice vypadá, jako kdyby byla bouda postavená z plechu. Nátěr barvou funguje taky dobře, ovšem jeho životnost je výrazně nižší. Vždy se snažte nanášet co nejtenčí vrstvy, aby jste se nepřipravili o cenné světlo.

Stavbu začněte vykopáním hluboké jámy - nespoléhejte na kytku, že prorazí vrchní vrstvu hlínu a štěrku - a jejím naplněním kvalitní hlínou. Travnaté louky a pole budou mít pravděpodobně kvalitní hlínu, zahrada za vaším domem však už asi ne. Samotná kvalita hlíny může, při jinak shodných podmínkách, způsobit, že vám vyroste průměrná, 150 cm vysoká rostlinka nebo taky třímetrové hovádko. Pěstování v půdě je vždy lepší než v truhlíkách, protože kořeny se netísní v malém prostoru. Rostliny pěstované v hlíně jsou výrazně větší než ty v truhlíku, ovšem potřebují kolem sebe dostatek prostoru - plánujte obezřetně, přesouvat rostliny později není možné.

Možná se rozhodnete nechat rostliny v květináčích aby se s nimi dalo snadno manipulovat. V takovém případě zasaďte truhlík do jámy v zemi - rostliny tak získají stabilitu a nevyrostou tak vysoko (nebudou tolik vidět) - vhodné, zajímá-li vás výška plotu. Mnoho pěstitelů zjistilo, že při neočekávaných návštěvách jako jsou opraváři, odečty plynu apod. truhlíčky zachránili život nejen kytkám.

Dávejte na skleník strop. Zamlada jsem jednou pěstoval ve skleníku bez stropu. Ke konci růstové fáze začali kytky přerůstat přes okraj skleníku. Rozhodl jsem se s přítelem skleník zastřešit a tak jsme začali připravovat dřevo na uchycení stropu. A co se nestalo - uviděli nás „složky“ a mysleli si, že tam krademe dřevo (což jsme nedělali) a podívali se přes plot a uviděli nás a naše rostliny. Byli z toho zbytečné nepříjemnosti, které nemuseli nastat, kdyby uviděli jenom stříšku… A jaké z toho plyne ponaučení? Postavte strop dřív než vám rostliny začnou přerůstat. Anebo je trénujte na růst do šířky (tuto techniku popisuji v díle V. - Zelené moře).

Když pěstujete venku „v divočině“, dostává se po světle a bezpečnosti na řadu další omezující faktor a tím je voda. Voda musí být velice, velice blízko, jinak budete muset pravidelně zalévat. Zalévání je velmi těžká a nepříjemná práce. Pokuste se najít místo poblíž zdroje vody a schovejte si někde kýbl na zalévání.

Výborný a poměrně novátorský systém jsem viděl u jednoho pěstitele. Přivedl si vodu z výše položeného místa do malého umělého jezírka vedle záhonku. Kytky potom zaléval ručně. Později celý systém vylepšil - vodu nasával pomocí staré roury o velkém průměru. Na obou koncích roury přivařil jemné sítko, aby se rozvod nezanášel, a na níž položený (dál po proudu) konec přidělal do sítka klasickou zahradní hadici. Rouru zakopal pod kameny v řece a hadici vedl pár centimetrů pod zemí až na pole. Hadici na konci ucpal, rozvedl ji po celém poli a nadělal do ní malé dírky u každé rostliny. V hadici se vytvořil takový tlak, že u každé rostliny vyteklo každý den několik decilitrů vody. Tohle malé zavlažovací zařízení slouží teď , po třech letech bez závady a bez povšimnutí cizích osob. Hadice potřebovala za tu dobu jenom jednou vyčistit - otevřením koncové ucpávky a protažením všech otvorů hřebíčkem.

Předcházející díl: Domácí pěstování - díl IX. - Hydroponie pro pokročilé.

Zeptejte se přátel na Facebooku

•  Přidejte do záložek:
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•