Green Home Growshop

I z toho nejkvalitnějšího zahradnického substrátu během pěstování postupně mizí živiny, které je potřeba průběžně doplňovat. Domnívat se, že stačí pouze chemické dohnojování, by byla veliká chyba. Chemická hnojiva mívají často negativní účinek na přirozenou strukturu půdy, což se nejčastěji projevuje úbytkem humózní složky. Pokud tedy není navíc průběžně dodáván organický materiál, mění se půda velmi rychle v neúrodnou chemickou sloučeninu, ze které mizí veškerý život.

Potřebný organický materiál bohatý na živiny si můžeme snadno připravit sami, a to pomocí KOMPOSTOVÁNÍ. Kompostování je proces aerobní degradace za hojné účasti půdních mikroorganismů, během kterého dochází k přeměně velkých organických látek na menší, stabilnější a pro rostliny snadněji dostupnější složky - souhrnně označované jako humus. Aktivní složkou humusu je humidová kyselina. Tato molekula dokáže přeměnit živiny na formy pro rostliny mnohem snadněji využitelné. Humidová kyselina navíc usnadňuje difuzi látek přes rostlinnou membránu, zajišťuje v půdě přirozenou rovnováhu mezi kyslíkem, vlhkostí, makro i mikroelementy a půdními mikroorganismy.

Jak získat humus pro naší zahrádku:

Každý z nás vyprodukuje v průměru kolem 300 kg odpadu ročně. Přičemž více než jednu třetinu tvoří bioodpad, který je možné zkompostovat. Založením kompostu nejen že získáme kvalitní hnojivo, ale navíc omezíme o více než jednu třetinu množství odpadu, které by jinak bylo uloženo na skládce nebo spáleno ve spalovně. Šetříme tak naši peněženku (platíme méně za odvoz odpadu) i životní prostředí.

Jak správně kompost založit:

Pokud se budeme držet pár základních zásad o kompostování, matička příroda udělá veškerou práci za nás — původně odpadní materiál postupně přemění na humus bohatý na živiny. Na tvorbě kompostu se podílejí různé bakterie, houby, aktinomycety a jiné půdní organismy. Tyto organismy vzájemně vytvářejí malý ekosystém a pro dobře odvedenou práci vyžadují speciální podmínky. Mezi faktory ovlivňující rychlost a správnost kompostování patří hlavně aerace, nebo-li provzdušnění, vlhkost, velikost komponentů, teplota, pH a obsah živin (hlavně poměr uhlík:dusík).

1. Musíme zajistit kontakt kompostu s půdou pod ním, aby k němu měli přístup půdní organismy, které se aktivně účastní rozkladu organických materiálů.
   Rada: Pokusíme se získat malé množství již vyzrálého kompostu (z předchozího kompostu, od souseda…), které umístíme na dno nového kompostu. Zralý kompost obsahuje již namnožené půdní mikroorganismy, pomocí kterých bude kompostování probíhat daleko rychleji.
2. Zajistíme dostatečné provzdušnění — aeraci. Pokud bude kompost obsahovat nedostatek kyslíku, nastane podobný jev, jako když atlet běží na kyslíkový dluh (v jeho svalech se hromadí kyselina mléčná, která způsobuje únavu a bolesti svalů). Během kompostování při nízkém obsahu kyslíku dochází k hromadění amoniaku (čpavku), což se projevuje odporným zápachem a sníženým obsahem dusíku ve výsledném kompostu. Celý proces degradace bude probíhat podstatně déle, než by tomu bylo za dostatečného provzdušnění.
   Zda kompostování probíhá správně, lze snadno zjistit pomocí jeho teploty. Pokles teploty kompostu je známka nedostatku kyslíku. Provzdušnění můžeme dosáhnout pravidelným překládáním kompostu. Minimálně jednou za tři měsíce by se měl kompost přeložit, aby se spodní části dostaly na povrch a naopak. Z počátku se doporučuje překládat častěji a to po měsíci založení kompostu.
3. Velikost komponentů úzce souvisí s provzdušněním. Velmi malé částečky jsou příliš kompaktní, což neumožňuje jejich dostatečné provzdušnění. Naopak větší částice jako je sláma nebo kousky dřeva umožní dostatečný přístup kyslíku. V trávě a hnoji se zase daří potřebným půdním mikroorganismům. Správný kompost by se proto měl skládat z různých typů odpadů.
4. Jak již bylo řečeno, mikroorganismy během kompostování uvolňují velké množství tepla. Optimální teplota pro proces degradace se pohybuje mezi 49 a 60 °C. 55 °C je kritická hodnota, při které dochází k úmrtí nežádoucích patogenů. Pokud se nám tedy podaří kompost udržet alespoň pár dnů nad touto hodnotou, nebude vzniklý humus obsahovat patogenní organismy způsobující různé choroby rostlin. Musíme ale dát pozor, aby teplota dlouhodobě nepřekročila hranici 60 °C, jinak by došlo k úhynu potřebných půdních organismů a proces kompostování by trval podstatně delší dobu. Přehřátí kompostu hrozí hlavně v letních měsících. Pokud jsme ale kompost založili na stinném místě, vkládáme do něj správné komponenty a pravidelně ho překládáme, udržuje si sám teplotu kolem 50 °C a to i v zimním období.
   Po dokončení celého procesu kompostování, teplota poklesne asi na 38 °C. Tehdy začíná zrání kompostu, které trvá asi 2 měsíce. Během celého zrání je teplota konstantní (38 °C).
5. Stejně jako lidé, i mikroorganismy potřebují ke svému životu vodu. Doporučená vlhkost kompostu se pohybuje mezi 40 a 60 %. Není ji potřeba nijak měřit. Pokud bude povrch kompostu suchý, jednoduše kompost zalijeme. Naopak kompost je příliš vlhký, pokud se po jeho stlačení v prohlubni vytvoří malé bazénky. Kompost by tedy neměl být vystaven přímému dešti.

Kdy je kompost zralý:

Za optimálních podmínek trvá tvorba kompostu (humusu) méně než jeden rok. Poslední dva měsíce probíhá zrání kompostu, které se nesmí podcenit. Během zrání dochází k vytvoření rovnováhy mezi jednotlivými složkami.

Zralý kompost má tmavě hnědou barvu, je jemný a nepáchne. Má schopnost zadržovat vodu, provzdušňovat půdu a obohacovat jí o živiny.

Zda lze již kompost použít si můžeme ověřit pomocí jednoduchého testu. Mělkou misku naplníme kompostem a navlhčíme. Na povrch vysejeme semínka a jemně přitlačíme (stejně jako když sejeme do navlhčené vaty). Misku shora zakryjeme fólií. Pokud po několika dnech (v závislosti na druhu semen) většina semen vyklíčí, znamená to, že kompost již neobsahuje žádné škodlivé látky a můžeme ho použít. Sytě zelené klíčky svědčí o dobře vyzrálém kompostu, žlutá či hnědá barva naopak o nevyzrálém. V tomto případě ještě měsíc počkáme a znovu provedeme test.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že i kompostem je možné rostliny přehnojit. Na dostatečné zásobování půdy živinami stačí 1 cm vysoká vrstva kompostu ročně, která se zapracovává dovnitř do půdy. Nevyzrálý kompost klademe v tenké vrstvě na povrch záhonů a to před zimou.

Materiál vhodný ke kompostování:

Tráva, rozdrcené větve, listí (ale ne mnoho), ovoce, zelenina, popel ze dřeva, hobliny, piliny, hnůj, zbytky potravin (pozor na velké množství masa, nebo například chemicky ošetřené slupky citrusů a banánů).

Materiál nevhodný ke kompostování:

Do kompostu nepatří prach z vysavačů, nemocné části rostlin, kovy, plasty, sklo, chemikálie, léky, minerální oleje a podobně.

Zeptejte se přátel na Facebooku

•  Přidejte do záložek:
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•